14.06.2007 KAZUISTIKA: Paní Hlávková - dlouhé čekání

Složité osudy mnoha našich klientů, které často znesnadňují nadějně se rozvíjející spolupráci pracovních poradců s klienty, popisuje v kazuistice kladneský pracovní poradce Jan Zajíc.


Rodinná a pracovní anamnéza
Paní Hlávková je rozvedená, je jí osmatřicet a žije se svým šestiletým synem v kladenském bytě u svých rodičů. Její tatínek je velmi vážně nemocný a je v domácím ošetřování. Maminka klientky se musí téměř nepřetržitě věnovat svému manželovi a nemůže se od něj vzdálit. Veškerou péči o malého chlapec, včetně doprovodu k lékaři, vyzvedávání ze školky atd., zajišťuje sama paní Hlávková. Potom co od ní odešel její manžel, začala mít řadu psychosomatických obtíží - rozsáhlý ekzém na rukou a těžké migrény. Je v psychoterapeutické i v psychiatrické péči. Má pár dobrých kamarádek, na které se může obrátit s občasnou pomocí. Nyní je jí malinko lépe snad také proto, že má novou známost.

Paní Hlávková je vyučená  prodavačka, ale o práci prodavačky nechce ani slyšet. Před mateřskou dovolenou pracovala mimo jiné i u bezpečnostních agentur jako "ochrana objektu". V minulosti absolvovala rekvalifikaci zaměřenou na orientaci v softwaru a práci s PC.

Pracovní poradenství
S paní Hlávkovou spolupracuji skoro čtyři měsíce. Klientka mě na doporučení našeho terénního sociálního pracovníka nejprve telefonicky kontaktovala. Na domluvenou schůzku v kanceláři bez problémů dorazila. Vyhledala mou pomoc zejména proto, že se jí již řadu měsíců nedařilo najít zaměstnání, při kterém by zvládla péči o svého syna. Velmi ráda by pracovala v prádelně nebo jako pokojská. Úklid nebo práce v kuchyni jsou teoreticky možné, ale vzhledem k ekzému na rukou nejsou příliš vhodné. Bezpečnostní agentury nepřipadají v úvahu kvůli turnusovým pracovním úvazkům. Kamenem úrazu je, že školka, ve které má paní Hlávková syna, (a pro nedostatek školek ho ani jinam dát nemůže), otevírá až okolo sedmé hodiny, což je pro ranní směnu zoufale pozdě. Navíc provozní doba této školky pokryje pracovní dobu pracujícího na plný úvazek jen v případě, že pracuje někde poblíž popř. má auto nebo velmi dobré spojení mezi prací a školkou. Pravidelně může syna vodit a vyzvedávat ze školky pouze klientka, proto připadá v úvahu pouze nějaký jednosměnný provoz na zkrácený úvazek. Po vyplnění klientského listu a načrtnutí základní rozvahy, jak budeme postupovat jsme obtelefonovali několik potenciálně vhodných míst, ale po schůzkách se zaměstnavateli se nic neujalo. Hned v úvodu naší spolupráce se klientka zmínila o tom, že si již našla vhodné místo v jednom pražském hotelu, ale má čekat až se jí ozvou. Snažil jsem se od klientky o tomto místě dozvědět co nejvíce informací a motivovat jí k tomu, abychom jen tak pasivně nečekali až se jí ozvou. Vedle toho jsem se rozhodl zvyšovat v průběhu našeho dalšího setkávání klientčiny kompetence, zejména oživit její znalosti nabyté v kurzu základních počítačových dovedností. V průběhu března a dubna jsme spolu v rámci šesti treningových konzultací postupně rozšířili její dosavadní znalosti a dovednosti s PC. Někdo z klientčiných blízkých pořídil jejímu synovi starší počítač. Vybízel jsem jí, aby si i doma trénovala, to co jsme probírali. To mělo za následek sérii telefonátů, kdy klientka potřebovala poradit s tím či oným, když si u počítače nevěděla rady. Domluvili jsme se, že si na konzultaci přinese seznam věcí, které jí dělaly potíže. Klientka postupovala velmi pomalu, ale chuť, se tím prokousat, zůstávala. Krom toho jsem klientce předkládal každý měsíc několik pracovních míst, které by mohli klientku zaujmout i v její složité rodinné a zdravotní situaci, ale všude se při kontaktu (nebo ještě před kontaktem) se zaměstnavatelem objevil nějaký problém.

Ve zmiňovaném pražském hotelu klientce přislíbili, že bude práce možná již od března. Koncem února však dostal syn paní Hlávkové neštovice, tak tam volala, aby jí případný nástup odložili. Nic se však nestalo, protože se pracovní místa ještě neuvolnila. V půli března byla klientka pozvána, aby se jela do hotelu podívat. Přislíbili jí jedno ze dvou míst, které se uvolní po odchodu dvou zaměstnankyň do důchodu. Paní Hlávkové se tam velmi líbilo. Nabídli jí, že by mohla nastoupit během dubna. Koncem března se však vyhrotila situace u paní Hlávkové doma. Tatínek měl být na měsíc přesunut do zdravotnického zařízení a maminka toho chtěla využít na rekonstrukci a vymalování celého bytu, to však kolidovalo s možným nástupem klientky do zaměstnání. Domácí spor klientku natolik rozrušil, že se na několik následujících konzultací omluvila. Byla pod tak silnými uklidňujícími prášky, že by nebyla schopná vůbec vnímat. Nakonec mamince ustoupila a oddřela doma veškerou práci v podstatě sama. Práce v hotelu jí naštěstí neutekla, jelikož se termín nástupu opět přesunul, tentokrát na začátek května. Již tak dost náročnou situaci komplikovala klientce její zprostředkovatelka na úřadu práce. Ta projevila výraznou nevoli, když se od paní Hlávkové dozvěděla, že jí pomáhá s hledáním práce ještě někdo další. Na to konto jsem požádal lidi z úřadu práce, se kterými spolupracuji, aby zajistili informovanost svých podřízených o spolupráci jejich úřadu s naší organizací.

Na mé opakované výzvy, abychom je v hotelu ujistili o našem zájmu, jim klientka koncem dubna volala. Bylo jí sděleno, ať se ozve koncem května. Došla mi trpělivost a přesvědčil jsem klientku, že není možné donekonečna spoléhat na sice krásné, ale stále se odsouvající pracovní místo. Jakmile se udělalo klientce lépe, začali jsme znovu intenzivně hledat potenciální pracovní místa a u počítače jsme se omezili jen na drobné opakovaní. Minulý týden se nám podařilo domluvit dvě nadějné schůzky, ale jak dopadly, zatím nevím.

Otázky
Bylo samozřejmě na zvážení, zda vůbec s paní Hlávkovou probírat obsluhu osobního počítače, když je vysoce pravděpodobné, že jí nikdy pracovně nevyužije. Ale pro tu malou pravděpodobnost, že se jí to bude někdy v práci hodit, mě to přišlo smysluplné. Navíc mně to přišlo jako vhodný prostředek zvyšování sebedůvěry u klientky, která na mě od počátku působila trochu apatickým dojmem.

Přestože jsem se nespoléhal pouze na příslib místa v hotelu, mohl jsem s klientkou intenzivněji spolupracovat na vyhledávání dalších volných míst, i když se k nim stavěla zdrženlivě. Během spolupráce s paní Hlávkovou jsem si uvědomil nutnost prohlubování spolupráce s úřadem práce.

Závěr
Klientka na mě v současné době působí lepším dojmem než na začátku, což je pro mě výzvou ke zdárnému dotažení naší spolupráce.

    
Jan Zajíc
© Člověk v tísni, o.p.s.